V USA vyšla letos v lednu nová verze obecných oficiálních výživových doporučení, takže přináším pár odkazů na diskuzi a malý kontext.
V USA se výživová doporučení aktualizují každých pět let a má se tak dít na základě sumy nejlepších aktuálních vědeckých poznatků. Aby toto bylo zajištěno, je určena patnáctičlenná vědecká komise, která připravuje report o stavu vědy o výživě. Většinu práce za komisi dělá někdo jiný, ale finální odpovědnost za dokument nese komise. Tato doporučení poté putují na americké ministerstvo zemědělství, kde se z nich vytváří konečná verze.
Historii jsem lehce naťukl již dříve.
Letošní práce vědecké komise byla od počátku pod zcela neobvyklým drobnohledem. Osobně to přisuzuji masivnímu rozvoji internetu, který umožňuje nezávislé hodnocení a interpretaci vědeckého výzkumu a který umožňuje sdílení informací. Dříve byla věda uzavřena ve vědeckých časopisech, nyní je více on-line, byť často za pay-wallem. Na toto otevírání doplácejí nejvíce právě zastánci tradičních dogmat a pohledů, protože je nezávislý vyšetřovatel může snadno doběhnout důkladným pohledem na odkazované vědecké články, jak jsem provedl Fóru zdravé výživy.
Diskuzi asi nejvíce rozvířila Nina Teichholz, novinářka a autorka knihy Big Fat Surprise, ve které mapuje vývoj a základy dnešního pohledu na údajnou škodlivost konzumace tuku. Ta v září vydala v prestižním britském vědeckém časopisu BMJ (dříve British Medical Journal) poměrně zdrcující kritiku práce vědecké komise. Populární článek můžete číst zde. Základem kritiky je fakt, že v 70 % zkoumaných oblasti nepoužila komise oficiální americkou databázi NEL (Nutrition Evidence Library), která přitom byla v minulosti vytvořena právě proto, aby poskytovala oporu její práci. Místo toho se spolehla na rešerže externích soukromých organizací, často placených velkými průmyslovými korporacemi, a ad hoc průzkum.
Nina Teichholz dále vytvořila novou organizaci, jejímž cílem je bojovat za užívání nejnovější vědy v oblasti výživy a kterou sponzoruje nadace Laury a Johna Arnoldových. Vynikající rozhovor s těmito manžely je k dispozici zde. V podstatě se rozčilují nad neefektivním utrácením miliard dolarů na špatně designovaném výzkumu, zneužíváním epidemiologie a ignorováním nutnosti potvrdit výsledky opakováním výzkumu, a chtějí to za své peníze změnit.
Kritiku si samozřejmě nenechali líbit ani členové vědecké komise, ani další organizace, z nichž nejhlasitější je CSPI. O tom je tento rozhovor v Reason s některými dalšími zajímavými odkazy. Vyváženější pohled reprezentuje tento článek v N.Y. Times.
Další problémy vyvstaly s otázkou volby vědecké komise, která má být dle zákona různorodá, což se zrovna nepodařilo naplnit. Tuto otázku sice rozehrávají spíše velcí výrobci jídla, ale různorodost pohledů je důležitá, protože jinak skupina může snadno propadnou stádnímu myšlení.
Komise se taktéž zabývala otázkou ekologických dopadů konzumace jídla a na základě svého přesvědčení doporučila Američanům jíst méně masa. Při slyšení komise na půdě Kongresu za to dostali za uši a v konečném doporučení není o ekologii žádná zmínka, což je interpretováno jako vítězství masného průmyslu.
Naopak byla pověřena Národní Akademie Zdraví (National Academy of Medicine), aby prověřila celý postup sestavování vědeckých doporučení.
Vynikající shrnutí událostí je mimo jiné zde.
A jak vypadá konečná verze výživových doporučení? Tady k nahlédnutí.
Různé názory jsou zde, zde, individuální kritiky pan např. zde, zde, zde či zde. O nekonzistentnosti vědeckého výzkumu ve výživě zde - odsud (z vědeckého článku Mozzafariana, který vyšel v Circulate) pochází tabulka popisující nekonzistentnost níže a ani ta není zcela autoritativní.
Žádné komentáře:
Okomentovat