Média a věda II.

V této potenciálně nekonečné sérii článků se budu věnovat především dezinterpretacím vědeckých výzkumů, ke kterým dochází v zásadě na dvou úrovních - na úrovni závěrů samotných vědců, kteří často pasují výsledky na předem připravený závěr (confirmation bias) a na úrovni mediálních reportů o těchto závěrech.

V posledních dnech reportovaly minimálně dva české servery o výzkumu, který se údajně zabýval důvody, proč nemusí zvýšená hladina HDL cholesterolu pomáhat proti srdečně-cévním onemocněním.

Z článku na serveru osel.cz vybírám:

"Spolu s mnoha dalšími si lámali hlavu nad nefunkčností dobrého cholesterolu (apoA1/HDL) u pacientů, kteří tamní klinikou procházeli. Nakonec po pěti letech dobré jméno dobrého cholesterolu pošpinili a hodili do stejného pytle s jeho zlým kolegou. Přivedlo je k tomu 627 pacientů, kterým brali krev, jak se to běžně dělává, ale navíc si vzali na paškál i lipoproteiny usazen v jejich aortách. Až jejich rozbor odhalil, jak takzvaný "dobrák", nám riziko kardiovaskulárních poruch umí zvyšovat"

a

"Nefunkční cévy nám nedělá jen vysoká hladina zlého cholesterolu (LDL), ale i toho hodného, který se nám lékaři snaží zvyšovat."

Z článku na Vitalia.cz (jinak filosoficky s ním poměrně souhlasím) pak vybírám: 

"Tým lékařů z kliniky v americkém Clevelandu totiž zjistil rozborem krve, kterou odebírali svým pacientům, že vysoká hladina HDL, stejně jako vysoká hladina zlého cholesterolu (LDL), riziko kardiovaskulárních chorob zvyšuje také."

Docela zajímavá a odvážná tvrzení, když vezmeme do úvahy fakt, že epidemiologicky vyšší podíl HDL cholesterolu na celkovém cholesterolu či vyšší hladina HDL cholesterolu při stejné hladině trigliceridů znamená nižší riziko srdečně-cévního onemocnění. V pravděpodobnostní hře je lepší sázet na vyšší hladinu HDL cholesterolu.

Takže co z toho?

Zaprvé HDL cholesterol je veličina, která referuje k množství cholesterolu navázaného na specifický lipoprotein Apo-A1. Z hlediska prevence srdečně-cévního onemocnění je důležitý počet těchto částic, označovaný jako HDL-P, nikoliv množství cholesterolu v nich, jak jsem se snažil vysvětlit v celé sérii článků o základech biochemie srdečně-cévních onemocnění počínaje zde. Je logické, že látky zvyšující HDL cholesterol budou mít podobně rozporuplné efekty jako látky snižující LDL cholesterol. Necílí totiž na jádro problému.

Zadruhé se pojďme podívat, co ti vědci z Clevelandu s čínskými jmény, která nezapomněl zdůraznit autor z Osla.cz, našli, překládám z článku zde :

"Vědci prezentovali model, ve kterém HDL částice vstoupí do plaku (aterosklerotického plátu - pozn. autora), aby vyzvedla tuk ke zpětném přenosu do jater (nebo jinam). Nicméně, v tomto okamžiku je Apo-A1 zoxidován enzymem přítomným v tomto plaku. Tato pozměněná forma Apo-A1 nemůže již řádně fungovat a podporuje dále zánět. 

Výzkumníci tvrdí, že měření oxTrp72-apoA1 (specifické formy zoxidované HDL částice - pozn. autora) může pomoci identifikovat lidi se srdečně-cévním onemocnění a mohlo by být cílem výzkumu nového typu léčby"

Takže co se dovídáme? Žádné tvrzení, že vysoká hladina HDL cholesterolu je špatná, jak nám namlouvají naši novináři. Dovídáme se, že specifická zoxidovaná forma HDL částice přispívá k rozvoji zánětlivých reakcí. Aby se tak mohlo dít ve velkém, tak musí být (1) v krvi hodně HDL částic, (2) musí probíhat oxidace v aterosklerotickém plátu a (3) musí tam ten aterosklerotický plát být. Zásadní problém tedy není v množství HDL cholesterolu a vlastně ani v množství HDL částic. Zásadní problém je v oxidaci. Vědci popsaný vznik této zoxidované HDL částice si můžeme představit jako proces ve formě smyčky, který zvyšuje jíž existující riziko srdečně-cévního onemocnění. Nějak takhle:

Takže až vám ve vašem krevním testu naměří vysoké hodnoty Apo-A1 a nízké hodnoty Apo-B, buďte v klidu. Pokud vám naměří vysoké hodnoty Apo-B a/nebo nějakého markeru oxidace či zánětlivosti, jak tak zpozorněte. Ale nedělejte si hlavu z vysoké hladiny HDL cholesterolu, to zase jenom někdo hledá senzace tam, kde nejsou.