středa 1. dubna 2015

Zkoumání životního stylu - příčiny tragédie I

Napíšu to natvrdo: Zkoumání toho, jak životní styl ovlivňuje zdraví, je jednou velkou tragédií. Nyní, když mám vaši pozornost, můžeme jít tato silná slova rozebrat.

Již dříve jsem psal, že dle mého názoru vědci selhávají v adresování problému obezity. Ono to má své hlubší příčiny a já se na některé z nich zaměřím dále v tomto a dalším (dalších?) textu.

V České republice je dle různých statistik více než polovina lidí s nadváhou či přímo obezitou. Je tady taktéž skoro milión lidí s cukrovkou a další statisíce lidí s rozvíjejícím se metabolickým syndromem. 

Zároveň máme za sebou již několik desetiletí vědeckého výzkumu (především z USA) a miliardy utracených dolarů, které by se na tyto problémy měly zaměřovat. 

Měl-li by věci neznalý pozorovatel něco usuzovat, tak by zjistil, že čím více utrácíme za výzkum civilizačních chorob, tím více jimi trpíme.

Jak je to sakra možné?

Za základní příčinu tohoto neuspokojivého stavu vidím stěží uvěřitelnou fascinaci analýzou ve spojení s chabými znalostmi základní filosofie a metodologie vědy a statistické inference. Analýza ve svém základním významu znamená rozklad problému na jednodušší části a zkoumání těchto izolovaných částí. V otázce stravy se vědci zabývají rozkladem problému na jednotlivé živiny a zkoumáním těchto izolovaných živin a jejich vztahu k civilizačním chorobám.



A tak vám část lidí bude říkat, že sacharidy jsou zlo, protože se po nich tloustne (protože inzulin). Co potom Číňané nebo Japonci nebo naši předci? 

A jiná část lidí vám bude říkat, že tuky nebo část tuků jsou zlo, protože jsou spojeny se srdečními problémy. A co potom francouzský paradox?

A další lidí vám budou říkat, že (živočišné) bílkoviny jsou zlo, protože způsobují rakovinu. A co potom Inuité nebo Masajové?

Při pohledu na většinu živin najdeme příklady jejich spojení se špatným zdravím i s dobrým zdravím. Analytický pohled, zkoumající tyto živiny izolovaně (a navíc na celých populacích), zkrátka selhává a nemůže vést k ospravedlnitelným zásadním závěrům a tvrdým doporučením. Když budu chtít, napíšu článek se spoustou odkazů na škodlivost téměř jakéhokoliv jídla nebo složky jídla se vám zachce.

Přesto tento pohled a tento druh zkoumání přetrvává jako dominanta výzkumu. Místo toho, abychom užili analytický izolovaný pohled, zjistili, že nedává jasné závěry, a posunuli se dál ke zkoumání ve větším kontextu, tak jej opakujeme stále dokola jako myši běhající v kolečku. 

Aby bylo jasno, i izolované zkoumání má svůj smysl. Může nám odhalit největší a nejuniverzálnější škůdce. Kouření je zářný příklad a zářná hodina epidemiologie. Průmyslově vyrobené trans-mastné kyseliny taktéž. Osobně si dovolím přidat i cukr a cukru podobné substance a omega-6 mastné kyseliny bez balance s omega-3. 

Ale selhává tam, kde se do všeho začnou míchat další faktory. Selhává  ve snaze dokázat, že nasycené tuky škodí. Že maso škodí. Že živočišné bílkoviny škodí. Že absence živočišných produktů (tedy veganství) škodí.

Proč se tedy opakují stále stejné výzkumy stále stejně mizerné kvality se stále stejně nejasnými a až dětinsky snadno zpochybnitelnými výsledky?

Protože je to pohodlné. Protože vám na to vládní agentura nebo soukromý sponzor (většinou výrobce jídla nebo léků) dá snadno grant. Protože je to bezpečné. Nevybočujete. Můžete učinit snadný závěr. Můžete se prohrabat hromadou dat a najít nějakou souvislost, kterou vypíchnete, jinou, kterou zatajíte, a voilá - máte příběh, který zapadá do vašeho názoru nebo zadání.

Výzkum životního stylu přináší desítky tisíc článků publikovaných ve vědeckých časopisech každý rok. To je neuvěřitelná armáda vědců a je čistě statisticky nemožné, aby se jednalo převážně o kvalitně provedené originální studie. Takových je jenom pár ročně. Ten zbytek je jenom ukázkou šílené nadprodukce v důsledku faktu, že spousta lidí musí něco zkoumat, aby se uživila (na vysokých školách to často ani jinak nejde). 

V té záplavě mizerně provedených nebo pro veřejnost zkreslených studií prostě musí vznikat spousta konfliktu. Taky musí vznikat spousta falešných výsledků - už jenom v důsledku prostého působení pravděpodobnostních zákonů. Jenomže i ty falešné výsledky mají punc vědeckého zkoumání. 

Není to jenom o jídle, nedávno jsem popsal ezetimibovou studii, která vyvolala nadšení profesora Češky, jejich vykonavatelů, zadavatelů a výrobců léků na snižování cholesterolu. Stačí trochu přísnější skeptický pohled a vidíme, že ta studie selhává v doručení jasného poselství. Ale to nevadí - máme nejasně pozitivní výsledek za spoustu dolarů a můžeme prodat (doslova) úžasný příběh, který navíc zapadá do naší hypotézy, že cholesterol se má snižovat za každou cenu.

Jsem moc přísný? Ale vůbec. Jenom požaduji, aby studie, na základě kterých se rozhoduje o lékařských postupech a oficiálních doporučeních (když už je "musíme" mít - to je ale jiné téma), byly kvalitně provedené, jasné, průkazné a nevyvolávaly zdvižené obočí hned při prvním přečtení. Aby výzkumníci nezveličovali své závěry vysoko nad rámec svých výsledků. Aby lidé v vysokými akademickými tituly přistupovali k těmto výzkumům s nepředpojatou skepsí. 

Prvotním problémem tedy je obrovské množství obvykle velmi chabých analytických výzkumů, které dodávají munici pro téměř jakýkoliv názor, zvlášť když jsou vytržené z kontextu. Můžete si vybrat, jaké potřebujete. Druhým velkým problémem je sponzorství vědeckých institucí či přímo vědců ze strany farmaceutických a potravinářských firem. Třetím velkým problémem je snaha neztratit jméno - neochota měnit názory pod vlivem důkazů a naopak snaha ohýbat interpretaci výsledků tak, aby potvrzovali předem připravené názory. 

Čtvrtým velkým problémem je neznalost statistiky a nedocenění komplexity problému, která souvisí právě s nadměrnou adorací analytických výzkumů a .jejich příliš odvážné interpretace.

V tomto článku jsem se vyhnul statistickým úvahám, které si schovávám do příštího dílu. Pokusím se na nich objasnit některé základní omyly, ke kterým neustále dokola dochází. 

Buďte naladěni.

P.S.: Článek jsem napsal dříve, než vyšel přepis rozhovoru Chrisse Kressera, kde se mnohých témat ohledně vědeckého výzkumu dotýká.

Žádné komentáře:

Okomentovat